Rezonance a interference
Při skládání jednotlivých průběhů harmonických funkcí ke skládání dochází k součtu jejich okamžitých hodnot a jednotlivé průběhy se superponují na sebe. Tento součet nám pak zobrazuje výsledný průběh. Na appletu níže tedy platí, že výsledná křivka x(t) = x1(t)+ x2(t) + x3(t).
Toto skládání a vzájemné ovlivňování vln se nazývá interference. Pokud je frekvence všech 3 funkcí od sebe různá dochází k deformaci. Pokud jsou frekvence všech vln stejné (a mají i stejnou fázi) dochází k tzv. rezonanci. Tedy průběh zůstává pravidelný, dochází však ke zvyšování amplitudy. Posledním jevem je vznik rázů, ke kterým dochází, pokud se skládají vlny s frekvencích sobě velmi podobných.
Na appletu níže je znázorněna interference 3 nezávislých pravidelných sinusových vln. Výslednice je znázorněna černou. Zobrazitelnými posuvníky je možno nastavit jak frekvenci f jednotlivých vln, tak jejich amplitudu A. Políčko "oddálení" zmenší měřítko osy x tak, aby některé z popsaných jevů byly viditelnější.
Úkoly
1) Jaké hodnotě odpovídá amplituda výsledného kmitání při stavu rezonance? (jaký je rozdíl v maximech při rezonanci oproti klasické interferenci?)
2) Nastavte křivky tak, aby byly na výslednici patrné rázy.
3) Zobrazte příklad šumu, nebo rušení signálu. S tímto jevem se můžeme setkat v elektrické síti, přenosu signálu nebo například u audiotechniky. Nastavte jednu křivku s menší frekvencí a vysokou amplitudou a druhou křivku tak, aby měla znatelně menší amplitudu a vyšší frekvenci (Např. f1=2; A1=3; f2=25; A2=1; 3. křivku můžete nechat nulovou)